Zaklínači
28.11., 2019
Historicky nejmladší ze všech hrdinských povolání je stále obestřeno řadou tajemství. Stát se zaklínačem znamená být vyvolen a zároveň tuto osudovou volbu přijmout. Pokud adept přijme, vstoupí do řádu zaklínačů, ale zároveň se tím vydělí z pospolitosti lidí. Zaklínači drží stráž na frontové linii mezi civilizovaným světem a světem příšer.
Historie
Historie zaklínačů začíná po Velké potopě r. 0. Rozsáhlé a rozvinuté říše byly zničeny – svět se změnil. Možná právě vlivem rozptýlené magie se začaly stále častěji objevovat stvůry útočící na okrajích rozdrobené lidské civilizace. Civilizovaný svět upadl do „temného středověku“, jako by to bylo prokletí za jeho pýchu a zkaženost.
Prvním legendárním zaklínačem, který ostatním ukázal cestu, byl údajně SIDHAN (1.stol. n.l., Northol). Cvičil se v tajném bojovém umění a využíval svoji sílu v boji proti netvorům ohrožujícím lidský svět. Shromáždil kolem sebe řadu žáků, a založil tak zaklínačskou školu zaměřenou na vyzrálé bojové techniky – SIDH–SEN. Ke konci života se Sidhan i někteří jeho žáci začali zajímat o magické způsoby vedení boje, ale toto umění nedopracovali – sám Sidhan těsně před smrtí odešel do divočiny a nic po sobě nezanechal.
Techniky Sidh-senu dále obohatil žák Sidhana MENKOR (1-2. stol. n.l., Northol). Z dávných lékařských receptur a alchymistických směsí vyrobil řadu lektvarů, jejichž požití zvyšovalo smyslové a bojové schopnosti zaklínačů. Založil tak zaklínačský směr MEN-SEN, jenž využíval účinky různých drog a soustředil se na duchovní přípravu zaklínače. Množství těchto receptur bylo zapomenuto. Menkor své umění skrýval ještě více než Sidhan a prováděl přísný výběr svých žáků. Zaklínači se začali stranit společnosti, aby se mohli pohroužit do hlubokého soustředění. V přípravě na boj se zaklínač stylu Men-sen snaží přiblížit duchu netvora a stát se tak rovněž netvorem. Každý z adeptů si vybíral svého dravce, jehož sílu se snažil do sebe absorbovat. Menkor odešel ze života předčasně, prý otráven některým ze svých žáků.
Další vývoj prodělalo zaklínačské umění až po dlouhé době, kdy se rozšířilo do ostatního světa. Velkým mistrem se stal člověk jménem DÚHIRIL (7.stol. n.l., Kaledon), který se však učil od elfů. Naučil se ovládat jednoduchou magii a soustředil její sílu k bojovým účelům. Založil tak směr zvaný HIR-SEN, který se vyznačuje silnou kombinací bojových technik a útočné i obranné formy magie. Na tomto stylu je znát ovlivnění elfí magií. Podle některých legend byl Dúhiril předchůdcem Siedgera. Siedger také jako válečník ovládal jednoduchou magii – nabízí se tedy výklad, že byl vlastně zaklínačem stylu Hir-sen. Nic, co by to potvrzovalo, však není známo. Okolnosti smrti Dúhirila nejsou dobře známy, neboť se ztratil na jedné ze svých výprav.
Organizace
Rozdrobenost zaklínačů a jejich výlučnost znemožnila jakoukoli organizaci. Proto se zaklínači nikdy nesjednotili a neúčastnili se také ve větší míře válek proti Temnému pánovi v 9. stol. Po těchto válkách se období temna prohloubilo, přestože mnohé temné armády byly vyhlazeny. Jen díky silné tradici se zaklínačské umění udrželo na jisté úrovni, přestože mnohé staré postupy byly zapomenuty. Současný zaklínač je většinou kombinací a syntézou všech předchozích směrů, ale styl výuky je dost rozdílný u jednotlivých mistrů. Největšími původními centry zaklínačů zůstala místa spjatá s působením dávných velkých mistrů jako jezero Lnün v Lomegardu, hora Erebes v Kortynu nebo oblast Duhilonu v Kaledonu.
Zaklínači nejsou sjednoceni, ale obecně mezi nimi panuje jistá dohoda, pokud mezi nimi není konkurenční boj. V rámci státu se organizují do jakýchsi řádů, které pomáhají vyjasnit jejich vztah ke společnosti a do jisté míry legalizují jejich činnost v rámci feudálního uspořádání. I v těchto řádech však vystupují jako individualisté a hájí povětšinou své vlastní zájmy. Někdy dochází i mezi zaklínači k ostrým střetům, stává se také, že řád musí zasahovat proti členovi, jenž zneužil svou sílu a vydal se cestou ničení.
Zaklínačský řád zastupuje Velmistr, který je vždy po smrti starého volen všemi Mistry. Velmistr jmenuje Mistry a také má povolen přístup ke královskému Podkonímu (platí pro Lomegard). Královský Podkoní má u dvora vysokou funkci, protože se stýká přímo s králem. Stará se mimo jiné o královské lesy a doprovází krále při lovu.
Mistrem se může stát zaklínač od 3. úrovně výše, pokud o to zažádá a složí zkoušku. Mistr má právo vycvičit nového zaklínače a udělit mu glejt, jenž ho sprostí povinnosti platit daň. Mistr vybírá nového adepta velmi pečlivě a většinou se podvoluje tzv. osudové volbě. Osud je zaklínači vnímán jako síla, která významně určuje život člověka a staví před něj klíčové zkoušky, jakási rozcestí, jež pak rozhodují o dalším životě. Předurčená jsou však jen některá znamení a záleží na každém člověku, jakou cestou se vydá.
Přijmeš výzvu osudu a staneš se zaklínačem?