Rozhovor o Hadí hlavě

Hadí hlava patří mezi nejrozsáhlejší dobrodružství. Hrdinové v něm prozkoumávají skrytý jeskynní komplex podzemní řeky Sireiny, dlouhý bezmála 50 kilometrů. Hrdinka Elean se vypravila do Hadí hlavy dvakrát, aby pokaždé prozkoumala jiný směr. Stejně tak hráči v Mortalionu si budou muset zvolit směr, kterým se vydají. Díky tomu jde v podstatě o dvě dobrodružství v jednom - oba směry nabízejí zcela různá vyústění s novými objevy! Více nám prozradí hráčka hraničářky Elean, která podzemí prošla.

1. Jak ses dozvěděla o Hadí hlavě?

O Hadí hlavě jsem se dozvěděla od Oryola, poustevníka, se kterým jsme se setkali v loveckém srubu v lesích na jihozápadě. O Hadí hlavě mluvil většinou v hádankách, ale Morybur správně poznal, že za zdánlivě nesrozumitelnými obrazy se skrývají jeho skutečné prožitky z podzemí. Brzy nám bylo jasné, že Oryol podzemím prošel, když utíkal před něčím strašným ze západu – a přežil!

Pro nás tato skutečnost znamenala víc, než by se na první pohled zdálo - tím se nám otevírala možnost dostat se nepozorovaně na západ a zjistit více o situaci v Čarovných vrších. Jedno z tajemství, které mi Oryol prozradil, bylo i to, že Hadí hlava ukrývá tajný vchod, který jsem později skutečně objevila.

2. S kým jsi do Hadí hlavy sestoupila?

Poprvé jsem do Hadí hlavy sestoupila s Moryburem, alchymistou z města Moirnonu. Lidé, kteří ho znají jen od vidění, jako např. jeho sousedka, by ho označili za podivínského staříka s neudržovanou zahradou, z jehož domu se často ozývají podivné zvuky. Lovec Hoenden by o něm řekl, že je snílek, a můj mistr Taurus mě již předem varoval před jeho neklidnou povahou, která nezná míru.

Poprvé jsem ho uviděla právě u něj doma. Otevřel mi shrbený stařík s prošedivělými vlasy, které mu na stranách divoce odstávaly a vytvářely jakoby proudy vody. Uvnitř potemnělého domu to vypadalo, jako by tam explodovala jedna z jeho ručně vyráběných hliněných bomb - všude bylo naskládáno plno baněk, lahví, přísad do lektvarů a jiných předmětů, které jsem nepoznávala, vzduch byl těžký a nasycený rozličnými chemickými výpary.

Za tímto „nepořádkem“ se ale skrývá pravá podstata Morybura – je to člověk, který se pro svou věc dokáže nadchnout jako malé dítě a pro získání té věci je schopen i přes svůj pokročilý věk podstoupit mnohá nebezpečí. Vpřed ho žene přirozená zvídavost a touha po objevování skrytých věcí. S sebou si vždy nese svoji truhlu plnou mocných alchymistických kouzel, pronikavou inteligenci, mnohaleté zkušenosti a srdce na správném místě. Nikdo v okolí nezná obávané Čarovné vrchy lépe než on. Byl to Morybur, kdo mi kraj kolem Vereny ukázal ze zcela jiného úhlu a umožnil mi dostat se na místa, kam bych se jako hraničářka na 1. úrovni nikdy sama neodvážila. Ano, někdy jsme skutečně měli na kahánku, jako např. v tomto dobrodružství, ale i přesto ničeho nelituji a Morybura považuji za svého vzácného přítele a učitele.

3. Jaké byly vaše přípravy před sestupem?

Morybur asi deset dnů sbíral byliny kolem Moirnonu, ze kterých připravoval lektvary a další alchymistické výrobky, a když přijel v březnu do Vereny na svém oslíku, byl plně naložen. Vyrobil např. hliněné bomby, které po dopadu explodovaly – ty jsme v podzemí použili! Ve sběru bylin pokračoval i u Hadí hlavy, kde mimo jiné v noci nalezl magické polodrahokamy zelené barvy. Dále zjišťoval informace o Hadí hlavě a došel k závěru, že by se mohla hodit do strategie proti Arrahovi, temnému démonovi z Čarovných vrchů, a musíme proto podzemí neprodleně prozkoumat. Já jsem připravila dostatek železné zásoby na několik dní.

4. Jaké jsi měla představy o podzemí Hadí hlavy?

Popravdě dost zmatené. Oryol totiž mluvil o podzemní cestě jako o živém hadovi, který má v žaludku žaludeční šťávy, a pokud nechci být snědena, musím to hadovi říct. Věděla jsem od Oryola, že voda teče pod zem, had ji pozře a potom vyzvrátí. Hadí hlava vodu polykala a Hadí ocas, skalní útvar v Čarovných vrších, vodu vypouštěl. Přemýšleli jsme o možném spojení Hadí hlavy s Měsíčním jezerem, kde jsme byli svědky projevů magenergie, Tran–Hemem, kde prý žijí goblini, a Čarovnými vrchy, kde se možná ukrývá magický pramen a Arrah. Jaká je ale skutečná podoba podzemí, jsme netušili, a fantazie proto pracovala naplno...

5. Jak vypadala chodba za tajnými dveřmi? Na který problém jste narazili?

K otevření dveří Morybur použil kouzelnou píšťalku. Dveře byly zapečetěny prastarým přírodním zaklínadlem a Morybur podotkl, že s takovou formou magie se ještě nesetkal. Za dveřmi jsme viděli úzkou chodbu klesající prudce dolů podél tříštící se vodní masy, která mizela někde v hloubce pod námi. Jakmile jsme vstoupili dovnitř, měla jsem pocit, jako by nás skutečně spolkl obrovský had z jiného světa. Vše kolem nás bylo mokré a kluzké, schody se místy rozpadaly nebo byly vodou zcela omlety. Tyto úseky byly velmi nebezpečné a s vypětím všech sil jsme je překonali pomocí lan. Hukot vody postupně zesiloval, až se před námi z jedné strany objevil otevřený vodopád. Přibližně po 30 metrech prudkého klesání se schody začaly zmírňovat, objevila se cestička a nad námi a kolem nás se ze tmy vynořovaly stalagmity a stalaktity, němí svědkové dávno uplynulých let.

Přibližně po 50 metrech jsme dorazili k rozcestí a světlo z lucerny ozářilo asi 6 metrů vysoký a 12 metrů široký kanál s chodníkem po jedné straně, kudy protékala mnohem větší a hlubší podzemní řeka, do které se vléval přítok z Hadí hlavy. Morybur se rychle zorientoval ve tmě, která nás svírala až k zalknutí. Vpravo, směrem k Měsíčnímu jezeru, mizel chodník v naprosté tmě, vlevo, směrem k Tran–Hemu, svítilo asi 20 metrů od nás na stěně zelené, fosforeskující světlo. Šli jsme si ten podivný zdroj světla prohlédnout a Morybur po krátkém prozkoumání překvapeně řekl, že ta podivná lampa nemá žádný knot, a zelený plamen tak nic nespotřebovává. Jako alchymistu ho to opravdu fascinovalo.