Rozhovor o Krvavé dámě

Krvavá dáma patří bezesporu mezi nejponuřejší a nejděsivější dobrodružství. Příběh mladé šlechtičny Alas, ze které se nakonec stala zvrácená a krutá upírka Lasa, je plný zvratů a nese v sobě silný náboj osudové tragiky. Jak vnímal Krvavou dámu ARD a proč se rozhodl sprovodit ji ze světa? Tuto část příběhu nám přiblíží jeho hráč v dalším rozhovoru.

1. Jaké bylo první setkání s Lasou?

To je na delší povídání...

V jedné taverně jsem potkal Jordana, syna zemana z Myry. Umřela mu sestřenice a on jel uspořádat její posmrtné záležitosti. Z jeho vyprávění jsem usoudil, že sestřenice Jola byla zabita upírem, proto jsem mu nabídl doprovod. Jeho cesta vedla do osady Dulhed, která se nacházela v sousedství vypálené tvrze stejného jména. V domě, kde Jola bydlela a kde bylo zatím uloženo její tělo, Jordan zařídil vše potřebné a poté jsme se vydali na místní hřbitov. To, co jsme tu spatřili, námi otřáslo. Většina hrobů byla rozryta a na jednom náhrobním kříži bylo nabodnuto tělo nějakého starce. V noci jsme přespávali v domě Joly. Její tělo „ožilo“ a oživlá mrtvola se na nás sápala. Rozsekali jsme ji…

Když jsem poté propátrával okolí domu, spatřil jsem nedaleko stát krásnou ženu. Chvíli jsme na sebe hleděli. Poté se otočila a zmizela ve tmě. V noci se mi pak zdál sen, jak přicházím po cestě do Dulhedu a mířím na hřbitov. Stařec slézá z kříže a z hrobů se řinou nemrtví. Přelétávám nad vesnicí a na křižovatce vidím tu ženu, upíra.

Mnohem později se mi z různých útržkovitých informací od různých lidí začal skládat smutný příběh. Krvavá dáma neboli Lasa se za života jmenovala Alas. Její matka byla paní Fermia, poslední paní Dulhedu. Pak Dulhed dobyli barbaři a Alas provedli strašné věci...

Po té hrůze, kterou Alas zažila, ji však čekala další. „Ujal“ se jí pán upírů Aderain a ona se stala jeho první upírkou, stala se Lasou, Krvavou dámou. Nikdy se však Aderainovi nepoddala a ve svém šílenství se uzavřela ve tvrzi, kde páchala hrozná zvěrstva. Jako by chtěla oplatit světu hrůzu, kterou musela sama prožít. Vesničané chtěli tvrz dobýt, ale bez úspěchu. Narazili na ohromnou sílu Lasy, se kterou si neporadili. Ti, co přežili, žili ze dne na den v jejím stínu, ve strachu, pro koho si další noc přijde…

2. Co vedlo Arda k tomu, že se vypravil se svou družinou do bašty nemrtvých ve vyhořelé tvrzi Dulhed?

Bylo to asi přirozené vyústění toho, co se dělo v Noridoru. Po dobytí Noridoru barbary zde vládl zmatek. Do toho zmatku se vrátil Aderain, jeden z prvních a nejmocnějších upírů. Noridor byl v minulosti jeho lénem. Zde začal opět páchat strašné věci a stvořil několik upírů, mezi jinými Norha a Lasu alias Krvavou dámu. Norha a některé další upíry se nám podařilo zničit. A zničení Lasy byl další logický krok.

3. S kým jsi do zříceniny šel?

S kým jsem tam šel, si moc nepamatuji. Jediné, na co si vzpomínám, je varování paladina Seneana, se kterým jsem určitě do Dulhedu vstoupil. Před vstupem nás varoval: „Hrůza a utrpení čiší z Dulhedu. Myslím, že někdo z nás zemře!“

4. Jak výprava dopadla?

Podařilo se nám zničit spoustu nemrtvých, ale Lasa unikla. Napadla ještě přítele Endora, který byl raněný a hlídal naše věci nedaleko Dulhedu u křížku, zatímco my jsme se prosekávali hordami nemrtvých. Jen moc posvěceného kříže ho udržela naživu. Když jsme přišli ke křížku, na krku polomrtvého Endora byla přisátá Lasa v podobě obřího netopýra. Jakmile nás spatřila, zmizela ve tmě…

5. Udělal bys dnes něco jinak?

Lasa neskutečně trpěla za života a možná trpí i po smrti. Možná, že naplnění jejího osudu nemělo dojít silou, násilím, tím, že jsme se vydali ji zničit. Možná existovala jiná cesta, jak zlomit její prokletí. Ale hledat tuto cestu nebyl čas.

6. Plánuje Ard někdy návrat do zříceniny Dulhedu?

Na Ardových cestách byla spousta dobrodružství, jejichž záhady, zápletky či tajemství nebyly úplně vyřešeny. Na taková místa by se Ard určitě rád vrátil a záhady rozluštil, zápletky rozpletl a tajemství odhalil. Dulhed je jedním z těchto míst…