Werebor neboli Vlčí hrádek leží na jihu Kalianu v podhůří Zlatých hor. Patří mu nevelké a zapadlé panství uprostřed hlubokých lesů. V jeho opevněných vesnicích se povídá o vlkodlacích, kteří žijí mezi vlky a vedou celé smečky za svou kořistí. K jednomu takovému příběhu se přiblíží hrdinové prchající právě před mocí Asgalunu. Ve standardním dobrodružství následujícím po Dračí skále se setkají s tajemnou Anet z Wereboru. Spolu s ní budou muset čelit nejen vražedným Asgaluncům, ale také vlkodlakovi a jeho zabijácké smečce. Některé detaily příběhu nám prozradí hráč Arda, který se načas stal hostem na hradě Werebor.
Ardův dospělý život začal invazí Asgalunců. Asgalunské království dobylo již dříve sousední země Lomegard a Kortyn a pokračovalo dál vojenským triumfem nad Ardovým rodným královstvím Irilem. S Asgalunci se tedy Ard setkával od doby, co se stal dospělým, a tato setkání nebyla přátelská. To, že na Asgalunce narážel i poté, co prchl z rodného Irilu, bylo však pro Arda velkým překvapením. Hrál sice v obraně Irilu jistou epizodní úlohu, ale tato úloha byla zanedbatelná ve srovnání s tím, jaké úsilí Asgalunci věnovali pronásledování Arda za hranice jeho rodné země.
Později se dozvěděl, že Asgalunci mají seznamy osob, které se mají významně zapojit do boje mezi Dobrem a Zlem. Zdrojem těchto seznamů byly různé věštby elfů či kněžích z Neth-Imaru. Některá jména se objevila už za časů Siedgera.
Když to zjednoduším, tak Ard se podle seznamů měl zapojit do těchto bojů na straně Dobra a měl bojovat proti Zlu, které zastupovali Asgalunci. Proto ho tak pronásledovali. Chtěli se ho zbavit ještě v době, kdy nepředstavoval takové nebezpečí.
Po opuštění Irilu Ard cestoval. Cestoval opravdu daleko. Navštívil země daleko na jihu. Přibližně za dva roky se rozhodl vrátit domů. Vracel se cestou, kterou odešel. Myslel si, že se na něj zapomnělo. A opět mu Asgalunci připravili nemilé překvapení. Ještě na území Kalianu ho napadli tři asgalunští vojáci. Přemohl je a zahnal na ústup. Jmenovali se Gandred, Baeran a Freyhard a byli to bratři.
Jak to, že znal jejich jména? Setkal se s nimi totiž ještě jednou, skoro za rok od jejich porážky. Tentokrát Arda zajali. Nejsilnější z nich, Gandred, vyzval Arda na souboj. Ard v tomto těžkém boji zvítězil a tito tři zvláštní Asgalunci mu poté nabídli své služby.
Vracel se z Asaronu, městského státu v Kaledonu, jihozápadní části kontinentu. Zde se shodou nešťastných náhod stal králem. Bylo to jakési vyvrcholení dlouhého dobrodružství, ve kterém pochopil, že před soubojem Dobra a Zla nelze utéct ani se schovat. A že tento souboj probíhá všude - a bude brzo vrcholit.
Domů, do Irilu. Chtěl vědět, co se děje v jeho domovině a jaké osudy potkaly jeho rodinu, jeho přátele.
Werebor neboli Vlčí hrádek. Panství, ve kterém se podle slov jeho obyvatel potulují vlčí smečky. To by samo o sobě nebylo nic neobvyklého, ale ty vlčí smečky vedl vlčí muž.
Krásná, panovačná, divoká, živočišná... ale bylo to už dávno a vzpomínky se ztrácejí.
Ne.