Novinky Články Média O hře Kontakt Registrace

Rozhovor o Sedmém úkolu

07.10., 2019

Dobrodružství Sedmý úkol přímo navazuje na Osadu Dertvu. Rituál služby u čarodějky Alarcy pokračuje až k posledním dvěma úkolům, o nichž nám prozradí více hráč hrdiny Arda.

1. Čtvrtý úkol byl přinést bylinku Flories natrhanou o půlnoci. Co bylo tak těžkého na tom utrhnout pár bylinek...?

Měli jsme najít bylinku, která roste u Dulhedu, utrhnout ji o půlnoci a přinést Alarce. Dulhed je bývalá tvrz, která byla dobyta a zpustošena při barbařím vpádu. V blízkosti zpustošené tvrze je malá osada. Nevzpomínám si, jestli jsme to v té době již věděli, ale ve zřícenině přebýval velmi mocný upír. Přítomnost upíra měla samozřejmě na okolí tvrze velký vliv. Místo se stalo v noci smrtelně nebezpečné.

Vyrazili jsme k Dulhedu a během dne jsme našli bylinku Flories. Šli jsme na kraj nedalekého lesíka a zde čekali, až se přiblíží půlnoc a my mohli bylinku utrhnout. Po setmění Dulhed ožil. Mezi troskami tvrze se začaly pohybovat stíny nemrtvých a později se z Dulhedu vyvalila mlha a převalila se přes malé kopečky směrem k nedaleké osadě. Když se přiblížila půlnoc, rychle jsme se vydali k místu, kde rostla bylinka, a utrhli ji. Cesta neproběhla bez úhony a my se museli utkat s ghúlem, kterého jsme zničili. Zbytek noci jsme bez úhony strávili v nedalekém lesíku.

2. Pátý úkol byl opravit hřbitovní vrátka u Dulhedu. Co vás tam čekalo?

Tento úkol proběhl neočekávaně hladce. Měli jsme opravit vrátka na hřbitově u Dulhedu a zakopat otevřené hroby. Vrátka jsme opravili a hroby zakopali. Představa, že zakopáváme hroby, ze kterých se v noci sápou nemrtví, nebyla příjemná. Ale přestože jsme očekávali problémy, tím že jsme úkol plnili přes den, tak jsme se vyhnuli boji.

3. Šestý a sedmý úkol byly zadány společně. Ten šestý zněl: JDI TAM, NEVÍM KAM. Kam jste tedy šli?

Tímto úkolem nás vedla intuice či nějaká vyšší síla, těžko říct. Každopádně jsme se nechali vést do hlubin Torenorských vrchů, nebo to už možná byly Bouřné hory. Zde mezi kopci jsme objevili chrám s kamennou deskou v průčelí.

4. Sedmý úkol zněl: PŘINES TO, NEVÍM CO. Co jste nakonec přinesli?

Uvnitř chrámu byla deska, která vypadala, jako by zakrývala hrob. Desku jsme nadzvedli, ale pod ní nic nebylo. Kamenná deska v průčelí chrámu praskla a ze zhmotněné temnoty se vynořil ohromný kostlivec s dlouhým mečem v drátěné zbroji. Utkali jsme se s ním a zničili ho. Zbyla po něm kouzelná zbroj Sulpidia, která byla tím, co jsme měli přinést Alarce.

Později jsme se dozvěděli, že Sulpidia patřila dávnému bojovníkovi, kterému jeho přátelé trpaslíci tuto zbroj vykovali a kouzelníci očarovali. Mocný upír Marcelus z něj pak udělal nemrtvého a pověřil ho nějakým úkolem.

5. Jak skončila podivná služba u čarodějnice Alarcy?

Těsně před půlnocí jsme dorazili k chatě Alarcy, abychom předali to, co jsme jí měli přinést. Její chata byla spálena na popel a mladou čarodějku jsme našli na nedalekém vršku. Požár způsobili barbaři, zřejmě na popud upírů, kteří v Alarce začali vidět hrozbu…

Splnili jsme všechny úkoly a poté, co jsme předali zbroj, se na chvíli zvedl prudký vítr. Ucítili jsme, že se něco stalo, něco se změnilo… Odměnou nám byla vyléčená Daewynova slepota a Alarca nám také předala kouzelnou zbroj Sulpidii. Rozloučila se s námi se slovy: „Váš osud je utkat se se zlem v Noridoru. Bohové stojí při vás!“

Tento web využívá cookies (především k analýze návštěvnosti a sběru dat za účelem cílení reklamy).