Co přivedlo Arda do prokleté osady Dertva? O tom prozradí více jeho hráč, který toto dobrodružství prožil.
Poprvé jsem se do Údolí bohů dostal, když jsme pátrali po krystalu moci. Dozvěděl jsem se tenkrát o "velkém světě", historii, Siedgerovi a Temném pánu. Výboje Asgalunu, který vedl válku proti okolním státům a nedávno dobyl i moji domovinu Iril, nebyly pouze obyčejná vojenská tažení. „Rádce“ asgalunského panovníka, Guimor z Neth-Imaru, nalezl nějaký artefakt patřící Temnému pánu, či samotnou část Temného pána a to ho učinilo nesmírně mocným a zlým. Povolal skřety z hor a využil draky ve své dobyvačné válce proti okolnímu světu.
Vydal jsem se tedy na výpravu muže jménem Kerekth neboli Muraj do Údolí bohů pro krystal moci, který by mohl pomoci dobrým lidem v boji s temnými silami.
V Údolí bohů, které bylo jakousi křižovatkou teleportačních cest, jsme nalezli Sinerind či Sirind. Byl to kouzelný klenot, který byl, podle slov na podstavci, kde jsme ho nalezli, určen spasiteli. Budiž užíván ku prospěchu všem živým tvorům, ne však bezhlavě. Tomu, kdo se ho pokusí použít k vlastnímu, či ve prospěch zla, nechť je přána smrt. Sinerind sám povstane v dobách nejtěžších a propůjčí lidem dobrým svou moc.
Podruhé jsem se dostal do Údolí bohů, když jsem cestoval do Noridoru. Zde jsem se měl setkat s přítelem Erikem po dvou letech. Údolí se za ten dlouhý čas velmi změnilo.
V Údolí bohů, které už nechránil svou mocí Sinerind (ten jsme před dvěma lety odnesli), nastal podzim. Usídlila se zde stvoření zla. Při průchodu údolím jsme se utkali se zhmotněním zla, neviděnou hrůzou. Tato koncentrace zla byla tak silná, že můj přítel, mladý kouzelník Daewyn, při pohledu na ni ztratil zrak. Neviděný mu vypálil oči.
Daewyn byl můj přítel. Našel jsem ho při událostech Ragnaroku, kdy se stírají hranice mezi naším světem a světem démonů. Tenkrát nás z našeho tábořiště vylákalo v noci světlo vatry, která vzplála nedaleko. Když jsme k ní došli, na dvou kůlech tam hořela těla dvou lidí. Vatra změnila několikrát barvu a těla vylétla k nebesům. Ráno jsme na místě vatry našli potlučené tělo mladíka, který měl na patě vypálenou značku - kruh a jakoby dvě zkřížená kopí mířící směrem vzhůru - znamení magie. Od té doby jsem se o něj staral. Později jsem se dozvěděl, že se jmenuje Daewyn.
Moc jsem o tomto rituálu nepřemýšlel. Důležité bylo, že nám Alarca slíbila, že pokud splníme úkoly, které nám zadá, vyléčí Daewynovu slepotu. Samozřejmě nešlo o obyčejné plnění úkolů, ale byl to závazek, jehož nesplněním by nás potkalo něco nedobrého. Nemluvě o tom, že Daewynova slepota by trvala dál.
To samozřejmě není, pokud se ovečka neztratí v Noridorských kopcích... Hledali jsme celý den okolo pastvin a nic jsme nenašli. Večer, když už jsem ztrácel naději, jsem najednou získal pocit, že vím, kde je. A opravdu, ráno jsme ji našli v nedaleké rokli chycenou v trní. Jako kdyby mi něco řeklo, kde ztracenou ovečku hledat.
Zde nás napadli bandité v čele s Dongarem. Porazili jsme je a podařilo se nám jednoho zajmout. Od něho jsme se dozvěděli, že zde měli otevřít hrob. Konali na příkaz Mareta, který se dříve jmenoval Temar. Vše ukazuje, že Maret byl upír. Spáchali zde spoustu zlého na jeho popud. Otevírali hroby a zabíjeli lidi...
Předchozí úkoly naznačovaly, že donést vodu z osady nebude tak lehké, jak se může zdát. Avšak to, co se tam stalo, předčilo naše nejhorší obavy...!
Nalézt a přinést o půlnoci utrženou bylinu z okolí tvrze Dulhed. Opravit vrátka na hřbitově. Poslední úkol nám Alarca sdělila u své chaty. Vznášela se při tom ve vzduchu a svítily jí oči. „Jdi tam, nevím kam. Najdi to, nevím co.“
Úkoly po Dertvě jsou součástí navazujícího dobrodružství „vpravo“ - SEDMÝ ÚKOL.